Rodinná histórija Land'áčka...

...se ve svém vztahu k ruské kultuře od všech československých disidentů nápadně odlišoval. Ruská kultura pro něj neznamenala nějaký zvláštní intelektuální objekt, nýbrž byla součástí jeho excentrické duše.

***

Landˇákův tatíček vyrůstal na Ukrajině, byl ale z české rodiny, která do Ruska odešla v 19. století a v roce 1921 se za dramatických okolností vrátila do Československa.

Pavel Landovský rád dával k lepšímu, jak jeho prastrejc Vjačeslav Vjačeslavovič Wagner, říkával, že Dvořák je lepší a světovější, protože Smetana není "smetana", ale "kyselý mlíko”.

Tatíkovi Landovského vyprávěl o zvěrstvech stalinismu, Katyni a lágrech očitý svědek — důstojník Kravčenko, jeho ukrajinský kámoš, který se do Prahy dostal s rudou armádou v 1945, kdy Pavlíčkovi bylo akorát devět roků.

Krasnoarmejcem byl po roce 1917 ostatně i Landovskýho táta, po válce jej udali a popotahovali za “dezerci” v souvislosti s repatriací rodiny do Čech a do Francie, kam odjela Landovského tetka, provdaná za ruskýho doktora.

Nejpozoruhodnějším projevem svobodného vztahu českého divadelníka Pavla Landovskýho k ruský kulturní scéně byla ovšem jeho inscenace Hodinového hoteliéra v sibiřském Omsku, koncem 90. let. Zde se hrál devět roků, režie: Pavel Landovskej. Poprvý uvedenej byl v roce 1969 v Činoheráku v Klubu.

Pavel Landovský byl pracovně v Rusku už na sklonku sovětského režimu, v období perestrojky, kdy byl herec ve Vídeńským Burgtheateru — musel se totiž vystěhovat na nátlak StBáků po podpisu Charty 77 a následných buzeracích.

Následovaly další pracovní návštěvy Ruska, kde se Landovský účastnil nejrůznějších seminářů, festivalů, přehlídek a workshopů. Nebral si nikdy servítky.

Na podzim 2007 přijel společně s Vaškem Havlem do moskevského Divadla na Tagance na oslavy devadesátých narozenin jeho zakladatele, režiséra Jurije Ljubimova, který taky nedávno umřel.

V roce 1999 natočila omská televize o Landovském dvacetiminutový portrét v cyklu “Předmět pozornosti”, který je dnes dostupný na YouTube.

Mohl by někdo v Rusku pro státní televizi ještě dnes natočit a odvysílat tak poctivý portrét umělce, který si vůbec nebral servítky před představiteli moci a jako “chuligánství”, dnes zase v ruský justici oblíbený paragraf, bylo možné označit skoro všechno, co v životě dělal a říkal.

Pan Pavel Landovský nám zemřel po dlouhý nemoci v pátek 10. října 2014 večer ve svým baráku v Kytíně u Prahy v 78 letech. Tak budiž čest a sláva jeho památce.